IN MEMORIAM: VLADIMÍR KANYGIN

Vladimír Kanygin tlak se záklonem

Vladimír Kanygin. Jenom 162 cm vysoký pořízek ze Sibiře, přesněji z Rajčikinska v Amurském kraji dálného východu Ruska (nar. 19. září 1948), v podstatě absolvoval tři velké soutěže a vzpírání zanechal. Student Pedagogického institutu v Blagoveščensku, 200tisícovém centru Amurského kraje, vyhrál v dubnu 1971 pátý ročník Spartakiády národů SSSR ve střední váze (152,5 + 140 + 167,5 = 460 kg) a vzápětí byl vyslán na MS do peruánské Limy. Dokázal se ještě zlepšit a skvělým součtem 477,5 kg (160 + 142,5 + 175 kg) daroval vlasti, jejímu lidu i straně titul mistra světa. Z reportu v magazínu Ironman vyplývá, že byl sice nováček, ale vzpíral s největší sebedůvěrou, během soutěže nonšalantně žvýkal chewing gum, jako kdyby naznačoval, že váhy byly lehké. Výsledek značil jeho osobní rekord a greenhorn zkazil pouze poslední nadhoz se 180 kg. Před prosincovým Pohárem SSSR prý sliboval, že vyhraje kategorii do 82,5 kg ve světovém rekordu 510 kg. Ke své smůle však nevzepřel dva úvodní tlaky se 170 kg, ani třetí se 172,5 kg… Proč? Tak třeba, soutěžilo zde několik vážených a slavných vzpěračů jako Boris Pavlov, Boris Selický, Vladimír Běljajev a Valerij Šarij. Možná byl na vině psychický tlak, on sám i trenér Muromcev slibovali světový rekord a obava ze selhání s vážnými důsledky nakonec selhání způsobila.

Vladimír Kanygin

Nevím, jak se vedle veteránů Kurencova a Kolodkova dostal do nominace na OH 1972 v Mnichově, ale dostal, například na hrách Ruské federace 1971 nazvedal trojboj 462,5 kg, první místo na Spartakiádě národů 1971 jej koštovalo 460 kg. Dne 31. srpna 1972 v mnichovské Messehalle zahájilo soutěž kategorie do 75 kg celkem 29 závodníků, ale dokončilo jich jen 22 – mezi těmi  sedmi bez umístění bohužel také Kanygin. Začal dobře a výkonem 165 kg vyhrál tlak (na tréninku prý vsedě na židli vytlačil 150 kg). V trhu nasadil 137,5 kg, které dvakrát hodil za hlavu a jednou dopředu, a to je ve vzpírání konec, jinak velká nula. Znovu připomínám mírně nazad skloněnou podlahu, fušerskou práci německých tesařů. Z týmu SSSR tehdy ještě vypadli (rusky POLUČILI BARANKU) V. Šarij, A. Pavlov a D. Rigert.

Život šel dál, Kanygin v prosinci 1972 skončil druhý na Poháru SSSR ve střední váze. Vítěz V. Michajlov měl 315 kg, Kanygin 310 kg (137,5 + 172,5 kg). Na mistrovství Ruské federace 1974 byl ve střední znovu druhý (142,5; 170; 312,5 kg), v dalších letech dokončil studia a odjel do Moskvy. Dostal místo na Státní akademii fyzické kultury, kde přednášel historii, techniku bojových umění (?) a vzpírání. Zemřel 27. dubna 1990 údajně proto, že chtěl zhubnout; zřejmě podivnými dietami a dlouhými běhy utýral tělo natolik, až nevydrželo. Bylo mu 42 let.