Hvězdy minulosti: PAUL DeMAYO

Ačkoliv byl proslulejší svými až monstrózními stehny a lýtky, měl Paul DeMayo neméně ohromné paže, které mimo sezónu, při tělesné váze kolem 125 kg a výšce 178 cm, přesahovaly na pásce značku 23 palců neboli 58,4 cm. Jeden svědek dokonce řekl: „Když zkusíte obejmout jeho nadloktí oběma rukama, zůstane vám mezi špičkami prstů 15 cm mezera!“ V jiném měřítku jde o obvod stopy a půl! Hned jsem to s mýma malýma rukama zkusil a fakticky, do obvodu 53 cm mi stále chybí 16 cm! Pokud se týče tréninku paží, DeMayo používal středně těžké váhy a byl „feeler“, cvičil na pocit s maximální váhou v bicepsovém zdvihu 55 kg. Uměl dřep s 272 kg a benčpres s 220 kg, raději ale cvičil pomalu, pečlivě a s dokonalým procítěním práce svalů. A pokud jde o stehna, dával veškerý kredit dřepům těsně nad rovnoběžku s podlahou a s chodidly na 5 cm vysoké podložce. „Kdyby někdo řekl Tady je 45 kg a udělej dřep na celých chodidlech, nedokázal bych to!“ prohlásil. Před soutěží ještě přidával ježdění na kolečkových bruslích a citoval příklad rychlobruslaře Erica Heidena s jeho masivními stehny.

Skvělá tricepsová póza v podání Paul DeMaya

Paul DeMayo se narodil 12. září 1967 ve Wakefieldu na předměstí Bostonu, metropole státu Massachusetts, USA, a měl ještě dva mladší bratry a sestru. Jako kluk stavěl modely autíček, zejména Corvetty, pak hrál košíkovou a fotbal; ve 14 letech dostal k vánocům EZ-osu a dva 12kg disky, s nimiž celé hodiny dělal bicepsové zdvihy.

Jako 14letý kluk

Jako fotbalista toužící přibrat a zesílit, praktikoval ve školní tělocvičně tři cviky: silové přemístění, benčpres a dřepy… a ejhle, rostl tak rychle, že v 18 letech vážil 90 kg, měl 66 cm stehna a „holčičí“ 41 cm lýtka. Ve dřepu dělal běžně 8-12 opakování s 230 kg a jednou nasekal 19 dřepů s 220 kg. Poznal při tom závist okolí, neboť lidé pohrdavě říkali DeMayův mozek je v jeho pažích. Po maturitě pracoval jako dělník za 60 dolarů denně u státní vodárenské společnosti a taky – ovlivněn fotografiemi Richa Gaspariho – začal soutěžit. To už trénoval v Gold´s Gym v Everettu poblíž Bostonu. Nejdřív viděl Gold´s Classic s exhibicí Lee Haneye a nikdy v životě se necítil tak maličký, na mistrovství Massachusetts 1987 vyhrál s váhou 101 kg dorosteneckou kategorii a mezi muži byl čtvrtý. Začalo období nuceného snižování váhy, ačkoliv bylo jasné, že je mužem s ojedinělým nadáním pro růst svalů čili genetic freak.

Monstrózní lýtka, stehna, ale také paže. To byly hlavní kulturistické zbraně Paul DeMaya.

Jako perspektivní juniorský závodník ve věku 20 let

Rok 1988 – sedmý na Junior Mr. USA, 1989 – 4. v těžké váze na NPC Junior Nationals (105 kg), 1990 – 3. v těžké váze na NPC Juniors za Flexem Wheelerem (první testovaná soutěž NPC). Na Junior Nationals 1991 přijel už jako favorit s váhou 108 kg, rozdílem 1 bodu porazil Kevina Levroneho a zvítězil. První start mezi muži na NPC Nationals v Pittsburghu uzavřel 3. místem (1. Levrone, 2. Wheeler). Díky tak slibným výsledkům Paul odjel trénovat do Venice v Kalifornii, aby konečně získal národní titul a profesionální kartu. Jako člen Gold´s Gym se záhy stal subjektem profilů ve všech hlavních časopisech a každý znal jeho přezdívku Quadzilla (podle některých svědků to však také mohlo být Armzilla nebo Deltzilla).

TRÉNINK
DeMayo vyhlašoval, že jeho jediným genetickým darem byly nohy, protože celá rodina měla skvělé dolní končetiny. Jinak prý musel makat jako ďábel, aby zaostalé svaly lýtek, hamstringů a především hrudníku dorovnal se zbytkem těla. V gymu ve městě Everett potajmu sledoval Mikea Matarazza a záviděl mu jeho obří lýtka. Jakmile se vážně pustil do jejich tréninku, hned udělal chybu v tom, že je dřel s těžkými váhami stejně jako stehna. Teprve poté, co ubral, naučil se svaly izolovat, zpřesnil provedení cviků a zařadil lýtka na první místo, začaly reagovat a dorostly do neuvěřitelných forem.

Lýtka nebývala vždy DeMayovou předností, Nekompromisním tréninkem je však přetvořil na svou silnou stránku.

Základní split vypadal takto: 1. den – hrudník a biceps, 2. den – záda a lýtka, 3. den – deltoidy a triceps, 4. den – stehna a lýtka, 5. den – odpočinek. Na lýtkách pracoval dvakrát během cyklu a vždy začínal výpony ve stoji se zátěží 180-230 kg, 2 x 20-25 opakování s chodidly rovně a 2 x 20-25 opakování s patami od sebe. Dále dělal výpony na stroji Icarian (stejná dávka a zátěž 135 kg), potom výpony vsedě (3 x 12-15 opak. se 70-90 kg). Po každé sérii pečlivě protahoval a napínal svaly lýtek.

Po lýtkách DeMayo trénoval hamstringy: zakopávání vleže, 4 série po 8-12 opakováních s ubíráním váhy, zakopávání ve stoji (3 x 8-12) a mrtvý tah s napnutýma nohama, 3 série s váhami 60 kg, 85 kg a 100 kg. Teprve nyní přišly na řadu kvadricepsy. Začínal 4 sériemi dřepů po 10-12 opakováních se 180 kg, pokračoval hack-dřepy na stroji Flex (po čtyřech 20 kg discích na každé straně) a trénink uzavřel extenzemi kvadricepsů na strojích Cybex/Icarian (4 x 8-12 opak.). U výponů, zakopávání a extenzí rozšiřoval série neúplnými opakováními. V roce 1995 dělal taková opakování také u ramen a hrudníku.

Trénink hrudníku v 1. dni cyklu DeMayo začínal tlaky na šikmé lavici, dále tlaky jednoruček pod jiným úhlem sklonu desky, pokračoval tlaky vleže na rovné a negativně sklopené lavici na stroji Hammer Strength a finišoval pumpovacím cvikem, obvykle střihy na kladkách. Dávky 3-4 x 10-12 opakování, kupodivu nedělal kliky na bradlech ani pullovery.

Ještě ramena & trapézy. Prvním cvikem byly tlaky jednoruček vsedě, 4 x 10 opakování s páry 45 kg, 55 kg a 60 kg činek. Druhý cvik – stále vsedě – byly tlaky za hlavou na stroji Hammer Strength, 3 x 10 se 100 kg. Třetím cvikem bylo upažování s jednoručkami, 3 x 10 s 25 kg v každé ruce. Na čtvrtém pořadí byly zadní delty, zapažování na stroji (3 x 10), potom střídavé předpažování (3 x 10), přitahování ke krku (3 x 10 se 60 kg) a krčení ramen; buď na stroji (se 180 kg), nebo s činkou (3 x 15 se 100 kg).

Jako borec sponzorovaný firmou MET-Rx logicky tento produkt používal jak v objemové fázi, tak před soutěží. Mimo sezónu si míchal až 6 balíčků výrobku denně do vody a k tomu jedl rýži, zeleninu, těstoviny a kuřecí prsa podle chuti. Před soutěží přešel na vylepšenou verzi MET-Rx Plus. Mimo sezónu žil na 4500-5000 kaloriích denně, před soutěží až 6000 kalorií denně. Bílkoviny udržoval na 500-600 g za den. Přidejte k tomu dlouhé hodiny kardia, dvojfázový trénink (na tomto místě jsme s kamarády vždy závistivě dodávali: …a tajemství profesionálních kulturistů, ať už si každý z nás pod tím představoval cokoliv) a dospějete k super-vyrýsovaným 115 kg muskulatury na výšku pod 180 cm.

Američané říkají, že kromě smrti a daní není v životě nic jistého. Paul v roce 1992 odešel z NPC Nationals až čtvrtý, protože vážil 112 kg a měl v těle nadbytek vody. Zkusil tedy vynechat Nationals ve prospěch NPC USA 1993, na doporučení rozhodčích, aby svou masivní muskulaturu co nejvíce vyrýsoval, však přehnal dietu, svaly vyhladověl a se 101 kg skončil třetí (1. Chris Cormier). „Byl plošší než desetkrát obrácená palačinka,“ napsal Lonnie Teper z IronManu. Na druhé straně jej jiní rozhodčí přesvědčovali, že má potenciál stát se druhým Yatesem a jednou vážit tolik co on. Paul však protestoval, že je o 6 let mladší než Dorian a musí ještě hodně dohánět. Po úvahách o odchodu ze sportu (kvůli naprostému soustředění na dotyčnou soutěž dřel 4 hodiny denně, odmítl smlouvu a všechna exhibiční vystoupení a semináře, tvořící finanční příjem) zvolil návrat do Bostonu, a udělal dobře, neboť jej oslovil zástupce tehdy úspěšné firmy dr. Scotta Connellyho na náhražky stravy MET-Rx s nabídkou sponzorského kontraktu. Dalším důvodem byly vysoké náklady života ve Venice, osamělost a tamní divoký život.

Paul DeMayo sice proslul zejména rozvojem stehen, neméně impozantní však byly jeho paže.

Přišla poslední zkouška, buď a nebo, To Be Or…. Paul NPC Nationals v Orlandu na Floridě, dne 22. října 1994, s omračující váhou 115 kg (jeho váhově-výškový index činil 0,65 kg na centimetr výšky) vyhrál, a otevřel si cestu do světa profesionálního bodybuildingu. Rok 1995. První a jediný DeMayův start na Mr. Olympia vynesl 12. místo (1. Dorian Yates), pak 27letý čerstvý profesionál nastupuje do pojízdného cirkusu Grand Prix v Evropě a pokaždé končí mimo bodované a tudíž placené pořadí. Později vyšlo najevo, že DeMayovy soukromé problémy vznikly už rok předtím, když jej opustila dlouholetá přítelkyně Jill Greeley. Na Olympii údajně startovat nechtěl, přinutily jej ale podmínky smlouvy. Za fyzické napadení přítelkyně a nelegální držení zbraně strávil Paul dva roky ve státní věznici ve Walpole, kde si navykl brát drogy. Zemřel 2. června 2005 v mladém věku 38 let na předávkování heroinem.

Je zajímavé číst, jak někteří autoři dobových časopiseckých rozhovorů obdivují DeMayovu skromnost, rozvážnost a „down to earth“ přístup. On sám jednou prohlásil, že nemusí být boháčem, jen chce držet „hlavu nad vodou“. Ačkoliv oba jeho rodiče pracovali, nemohli mu koupit spoustu věcí, po nichž jako dítě toužil. „Měl jsem však to podstatné – boty na nohou a jídlo v ústech, a to bylo důležité,“ dodal. A vidíte, jak hluboko se propadl a hlavně jak skončil…

Galéria