Fotky z minulosti – FIHC Mr. Universe (5)

K ruce mám o soutěži, tzv. FIHC World Physique Championships neboli Mr. Universe/Mr. World/Mr. Europe, 22 – 23. října 1966 ve východním Berlíně, několik dokladů.

Report od Dr. Gernulfa Garbeho (Kraftsport Revue č. 29/1966) uvádí: Jakmile dozněla státní hymna pro Boba Gajdu, publikum ještě jednou žádalo Schwarzeneggera. Díky opoždění se náš mladý sportovec nemohl zúčastnit prejudgingu a tak ani nepostoupil do finále. Byl velmi dobrý a mohl se ucházet o nejlepší umístění. Ačkoliv nemohl zasáhnout do pořadí, radili jsme mu vystoupit mimo soutěž a získat aspoň mezinárodní zkušenost.

Tento text vypadá značně lakonicky, jako stručné tiskové prohlášení, a de facto mnoho konkrétního neříká. Gajda s Arnoldem spolu údajně pózovali v zákulisí, odkud máme snímek. Další očitý svědek, pravděpodobně Albert Busek, (klišé o očitém svědkovi mi ujelo, copak by měl význam svědek z doslechu) dodal, že „Arnold chtěl soutěžit, neměl však oficiální přihlášku jak německé, tak rakouské vzpěračské federace.“ Na seznamu sedmi prvních závodníků (časopis Ironman, January 1967) jeho jméno nefiguruje.

Body mám ze švédského magazínu Styrke Ydresloft. Nad 168 cm: 1. Gajda, USA, 193 bodů; 2. El Guindi, Egypt, 173,5 bodu; 3. Zwair, Irák, 163 bodů; 4. Vasseauy, Francie, 162,5 bodu; 5. Smolana, SRN, 162 bodů; 6. Byrne, Irsko, 159,5 bodu; 7. Hendryck, Belgie, 152,5 bodu atd. Vítěz nižší kategorie Yazbek dostal 167,5 bodu.

Jeden z účastníků událost okomentoval slovy: „Nejlepší byl Američan polského původu Bob Gajda, po prvním dni závodů na vedoucím místě. Druhý den bylo finále. Arnold chodil mezi závodníky arogantně nafouknutý, a když všichni nastoupili, dál pumpoval za oponou. Zjevně jej znervózňoval fakt, že není nejlepší, a když jej zavolali, na scénu ani nevyšel.

Při vyhlašování výsledků udělal představení: Když vyvolali Gajdu vítězem, vyskočil na nejvyšší stupínek a napnul bicepsy; část publika doslova zavyla, zbytek začal pískat. Hlasatel jej žádal, aby odešel, ale to se stalo až po několika minutách a nakonec jej diskvalifikovali. Na zápisech ze soutěže jeho jméno chybělo a dělali s tím vůbec velké obstrukce.“

Dvojstránka z časopisu ŠTART, vedle článku z měsíčníku Tréner a cvičiteľ můj druhý domácí dokument, je poplatná tehdejší době, text sepsán více novinářsky než odborně a přesto se o Arnoldovi nic nedozvíme.

Autor Dr. Jozef Bujna píše mimo jiné: „Konkurz organizoval generální sekretář Oscar State, medaile předával prezident FIHC Clarence Johnson. State požádal o start na MS/ME i zástupce Československa, a je známo, že jsme účast z finančních důvodů odmítli.

Ačkoliv o možnosti ověřit si síly na mistrovství světa sní mnoho kulturistů, my jsme nabízející se příležitost startu v sousední krajině jaksi lehkomyslně propásli.“ A dál: „Podrobné bodové hodnocení se drželo v tajnosti i před novináři. Umístění jsme se dozvěděli jen při pohledu na stupně vítězů, kam nastoupil závodníci podle tělesné výšky.“

Arnold tedy v Berlíně prokazatelně byl, podle dvou svědků startoval, sám však (nebo na doporučení trenéra) nakonec odstoupil, aby oficiální prohrou s Gajdou neztratil renomé; lidé z jeho okruhu fiasko zamaskovali údajným „zpožděním“ a potvrdili absencí řádné přihlášky. Pokud by ale vedl, zřejmě by se vše odehrálo jinak…

Zbývá ještě jedna drobnost. Arnold v biografii píše, jak s vypůjčenými penězi odkoupil posilovnu Rolfa Putzigera….v časopise Kraft Sportrevue však až do září 1968 (to už pobýval v USA) vycházel inzerát, uvádějící jej jako trenéra a instruktora (trainer und sportlehrere), nikoliv majitele. Kdo ví, snad jen zapomněli inzerát opravit…